tak sem se snad nesmál už nikdy.

27. října 2009 v 22:42 | pavly. |  written.
čtyřka z češtiny je hrozně moc velký trapas. to se mi přece nestává ! ^^ naivně sem si myslela že by pan kolega mohl přimhouřit oko. kompenzuje to aspoň to že moje slohovka o fenylethylaminu mu byla sympatická i když mi dal trojku. je to se mnou už moc špatné když už mi dokonce z češtiny vychází něco horšího než dvojka.

dokonce sem se smířila s tím že nebudu mít ani jednu jedničku na vysvědčení protože z písemky z výtvarky mám 4-5 což znamená že nemůžu dostat jedničku a vzhledem k mojí šikovnosti a k tomu že mě pořád někdo nenaučil hrát volejbal nedostanu jedničku ani z tělocviku. teď už se s tím jenom musí smířit ta co mi dá zaracha. jak smutné.

dnešní shánění lístků na křest bylo opravdu moc skvělé. nakonec sem se ptala jednoho nejmenovaného jestli by mi je teda mohl sehnat a očividně byl plný ochoty a radosti z toho že na něj vůbec mluvím a tak. prý mi je ale sežene. stejně jako placky, ŽE. asi nakonec budem muset uskutečnit plán A. to by mě zajímalo jak a kdy a která z nás. ^^

vadí mi že je tady nějaká chyba a že nemůžu změnit dyzajn protože já ho musím měnit pořád.
vadí mi že nevím jak si mám přidat nejmenované blogy do oblíbených blogů abych viděla pokaždé co se přihlásím kdo má nový článek protože je to vymoženost !
vadí mi že musel jít.
vadí mi že se mi bee neozývá když jí píšu a nevím jestli jí ty esemesky chodí nebo nechodí.
strašně mi vadí že je to všechno tak nějak oficiální i když to vůbec oficiální není.

začínám mít ráda velké přestávky. hrozně moc.

musím jít zítra do čajky. s bee. a ve čtvrtek taky. s nima. s ním. a chci ať to v pátek vyjde. a ať už mám oficiální důvod mít nejkrásnější tapetu na světě. protože když je to neoficiálně tak to neplatí [?]. protože se neptal a udělal místo toho něco jiného [ach.] jenže když to bude oficiální tak se to určitě všechno posere jak u mě bývá zvykem, ŽE.

mám ráda ty odpoledne kdy je u nás linda a ona sní asi tak litr zmrzliny a já asi tak milión croissantů [krosantů prostě nevím jak se to píše.] a vypijem asi tak strašně moc flašek kofoly a všeho a snažíme se zjistit jak šlo všechno po sobě a tak.

já nechci aby se z něho stal stejný jako ze všech protože on je něco jako nepatrná jiskřička naděje [:D] že všichni nejsou stejní. nebo spíš byl. i když ještě je tu jeden další, ŽE. ten díky kterému mám ráda velké přestávky.

je to všechno sen a já čekám že se každou chvilku probudím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.